Nejnovějším "reformním" počinem ministra zdravotnictví Hegera z TOP09 je návrh na zvýšení odvodů do zdravotního systému pro lidi s příjmy nad 150 000 Kč měsíčně. Nejde o nic jiného, než o pozůstatek ministerstvem absolutně zpackaného řešení nátlakové vyděračské akce lékařských odborářů "Děkujeme, odcházíme" ze začátku minulého roku. Odhadovaný dodatečný výběr ze zvýšené zdravotní daně (někteří jí eufemisticky nazývají "pojištění") jsou podle médií 2mld. Kč, které by byly použity pouze na zvýšení platů lékařů.
Tento do značné míry skandální návrh, stejně jako měkký přístup k lékařským odborům, pouze posiluje vnímání lékařů jako exkluzivní skupiny lidí, které se má každý klanět, aby mu náhodou nezašili při operaci slepého střeva skalpel do břicha.
Nápad ministra Hegera musíme vnímat v odlesku převažujícího paradigmatu uvnitř „pravicové“ TOP09, že je dobré "všem brát, některým (lékařům, Řekům..) dávat". Jak se ale výsledcích práce na resortech ovládaných TOP09 ukazuje, jde o přesvědčení dost perverzní.
Návrh zvýšení odvodů stojí na vratkých nohách minimálně ve dvou rovinách – proč zvyšovat odvody právě "vysokopříjmové" skupině, a proč vůbec lékařům v současném systémovém rámci zvyšovat platy.
Zdaleka nejméně zdravotní péče v poměru k odvodům do zdravotního systému čerpá právě dosti útlá skupina lidí s vysokými příjmy. Vybrané peníze by nešly do průběžného systému hrazení péče třeba pro nemocné rakovinou, ale výhradně do kapes lékařů. Proto je zvýšení zdravotní daně nejen nepotřebné, ale principiálně nepřípustné. Když chce ministr Heger peníze na plnění svých slibů panu Engelovi, ať hledá úspory v rámci resortu a netahá z lidí úplně zbytečně stále víc peněz!
Studie ukazují, že mezi profesními skupinami ekonomii rozumí nejméně lékaři, právníci a učitelé. Proto se nemůžeme podivovat tomu, že skupina českých lékařů nemůže pochopit, že peníze na uspokojení jejich mzdových požadavků prostě nejsou. Navíc v době zvyšování daní a utahování opasků by nějaká elementární sociální soudržnost některých lékařů se zbytkem pracujících byla po několikeré demonstraci lhostejnosti a zcela chybějící společenské integrity asi spíše překvapivá.
Zvýšení platů lékařů bez jakéhokoli náznaku tlaku na lepší produktivitu, nedej bože na systémové úspory, by pouze konzervovalo současné socialistické zdravotnictví.
Zdravotnictví nepotřebuje plošné zvyšování platů, ale výrazné zpružnění odměňování a liberalizaci provádění lékařské praxe. Když je někdo šikovný a pracuje dobře a tvrdě, je normální, že má vyšší mzdu. Naopak ten, kdo se místo práce spíš věnuje organizování odborové buňky na svém pracovišti a mezi pacienty má hrozivou pověst, by zákonitě měl mít mzdu nižší.
Tak to ale v České republice ("překvapivě") nechodí. Tlak některých skupin lékařů na vyživování mzdového seniorního tabulkového systému je proto logický, jelikož asi jen málokterý organizátor "Děkujeme, odcházíme" by si asi přál hodnocení svého výkonu podle objektivních kritérií a ne paušálních tabulek.
Bez hluboké systémové reformy, liberalizace a zpružnění odměňování ve zdravotnictví se budeme neustále točit ve spirále požadavků lékařské šlechty. Ta svým přístupem vydírá vládu, společnost, ale hlavně poškozuje ty poctivé lékaře, kteří se podobných nátlakových akcí neúčastní a radši se věnují léčení svých pacientů.
