Smrt bývalého libyjského diktátora Muammara Kaddáfího napříč západním světem vznesla otázku, zda byl postup rebelů, kteří se svého bývalého tyrana zbavili zřejmě krutě a bez soudu, v souladu s lidskými právy a morálkou. Zastávám postoj, že v tomto případě by se západní svět měl zdržet jakýchkoli komentářů.
Lidé, kteří si neprožili svůj život pod vojenskou vládou v Libyi a nestrachovali se každý den o svůj život, mohou považovat metodu, s jakou si dav vyřídil se svým bývalým vůdcem všechna minulá příkoří, za barbarství. Nikomu, kdo si na vlastní kůži neprošel touto situací ale žádná pozice hodnotícího nepřísluší. Událost, kdy dav zřejmě zlynčoval a možná i cíleně popravil dopadeného Kaddáfího je pouze výsledkem kulturně podmíněné situace v daném okamžiku po zcela autentických zkušenostech.
Navíc pokud někdo může za závěrečnou gradaci revoluce v Libyi, pak je to právě část NATO. Z mého pohledu neuvážený krok pánů Sarkozyho (má před volbami) a Obamy (má Nobelovu cenu za mír na leasing) vojenské intervence vedl k zásadnímu otočení sil v konfliktu. Na hodnocení, zda byl intervenční zásah v pořádku nebo ne, je teď už dost pozdě.
Říkat do médií, že "my jsme to ale chtěli jinak a lépe" je absolutně falešné. Revoluce není podnikem, kde se nikdo nezamaže. Kumulovaná frustrace a nenávist lidí prostě vyhřezla ven. Společnost si prošla katarzí, že vést zločinný režim není normální a trest si najde každého. A tak je to i dobře. Chceš vést válku nebo revoluci, musíš nést i důsledky. Soudní procesy, táhnoucí se možná roky, by k takovéto očistě Libye nevedly.
Západní svět má svoji historii plnou podobně temných událostí, které měly mnohdy mnohem horší závěr, než výsledek lybijské "revoluce". Dnešní humanisté, odvolávající se mimojiné na odkaz revoluce ve Francii a "lidskoprávnímu přístupu k občanům" zapomínají, že tehdejší režim nastolený lůzou znamenal živelné znárodňování, loupeže a tisíce poprav a vražd kohokoli, kdo se opovážil nesouhlasit s davem.
I případy téměř ze současnosti (které zažily už i naši prarodiče) nestaví evropské intelektuály a mediální komentátory do luxusního postavení morálních arbitrů. Komunistická revoluce v Rusku, Sovětský svaz a jeho lágry, Hitlerovo Německo, Mussolini v Itálii a další, se zasloužili hned o několik černých kaněk na evropském étosu lidských práv.
Můžeme ale i z pozice členů jedné kultury hodnotit, zda měli třeba lidé v Německu 30. let raději volit někoho jiného než Hitlera, aby poté neměl takovou sílu obejít demokratické principy a chopit se moci? Jsem pevně přesvědčený, že ne. Stejně tak nemůžeme hodnotit činy lybijských milicionářů. Můžeme mít na události svůj názor, ale nikdy nejde tvrdit, že je náš pohled - protožě je "vyspělý západní", zároveň i jediný správný.
