Co by řekl Rumcajs na poplatky za popelnice?

Podle navrhované novely zákona o místních poplatcích by města měla dostat právo zvýšit poplatky za vyvážení komunálního odpadu. Je příznačné, že hrdými autory návrhu jsou poslanci za TOP09 a Starosty. Protože už řáholecký loupežník Rumcajs choval ke konšelům nedůvěru, popřemýšlejme, zda nás Starostové nechtějí tahat za nos a sledovat své vlastní zájmy.

Současná praxe platby za svoz odpadu nyní funguje jako dvousložková. První složka poplatku je fixní ve výši 250Kč. Druhá je variabilní se stropem také 250Kč a odvíjí se od výše reálných nákladů na odpadové služby. To, kolik občan nakonec zaplatí, rozhodují komunální politici na městských či obecních úřadech, protože mají právo formou vyhlášky měnit výši právě variabilní složky platby.

Navrhovaná novela zákona by měla mít dopad zejména na druhou část poplatku, která se odvíjí od reálných nákladů na odpadové služby. Ta by se mohla podle návrhu ztrojnásobit a zvednout až na 750Kč za osobu. Platí-li dnes čtyřčlenná rodina ročně za svoz popelnic 2 000Kč, po zásahu parlamentu se tato částka může navýšit až na 4 000 Kč za rok.

Z ekonomického hlediska bychom mohli být šťastní, že konečně dochází k omezování dotací a odklonu od takzvaných „veřejných služeb“. Je správné, aby každý z nás platil normální tržní cenu za vyvážení svých popelnic.

Ti bystřejší si ale okamžitě všimnou, že náklady a ceny, které si odpadové firmy fakturují, vůbec tržní nejsou. Města smlouvou s jednou firmou vytváří na trhu s odpady administrativní monopol, kdy si firma de facto nadiktuje (byť třeba formou výběrového řízení) svoji cenu, kterou smlouva zafixuje i na několik let dopředu.

Situace je výhodná pro všechny zúčastněné. Podnikatel v odpadech smlouvou s městem ztrácí riziko, že mu jednoho krásného rána kvalitnější a levnější konkurenční firma převezme zákazníky. Byrokratům systém nevadí a nemají sebemenší motivaci tlačit cenu dolů, nejde totiž o jeho peníze. Sami jistě uznáte, že o tržní ceně nemůže být v této situaci bez konkurence na trhu ani řeč a někdo si v takto regulovaném prostředí dobře namaže kapsu (nejen) z veřejných peněz.

V době, kdy socialisté napříč všemi politickými stranami považují za „veřejnou službu“ či „veřejný statek“ už skoro cokoli, je zvyšování poplatků dobrou metodou, jak nafouknout příjmy obecních rozpočtů, které se potom dají v „zájmu společnosti“ rozfofrovat. Místo toho, aby komunální politici dohlíželi, zda jsou opravené chodníky a svítí pouliční osvětlení, raději stříhají všelijaké pásky, pořádají ohňostroje, budují vodní ráje a otevírají hasičské bály.

A to je svoz odpadu je v obecních a městských rozpočtech skoro to nejmenší zlo. Letmým pohledem do rozpočtových dokumentů několika velkých měst zjistíme, že města vydávají neporovnatelně vyšší částky třeba na podporu „veřejné“ kultury, „veřejného“ (profi)sportu, přeshraniční družby s partnerskými městy a další  podobně podivné „veřejné“ projekty, než na dotování svozu odpadu.

Největším nebezpečím zvyšování plošných poplatků a autonomních daní (např. daň z nemovitosti) je právě uvolnění rukou starostům a zastupitelům, kteří jejich zvyšováním získávají více peněz a budou méně tlačeni k rozpočtové odpovědnosti. Naopak pouze liberalizace, vznik konkurenčních trhů se službami, které teď města monopolizují a upuštění od honby za „veřejným blahem“ povedou k lepšímu výsledku pro všechny!